Termín osteotomie všeobecně znamená přeříznutí kosti za účelem změny její osy. Artróza kolenního kloubu nemusí vždy postihovat všechny části kolenního kloubu. Poměrně často je postižena pouze vnitřní nebo vnější část kolenního kloubu. Vnitřní část je postižena mnohem častěji a to hlavně jako následek úrazu kolene, kde byl poškozen vnitřní meniskus a který bylo nutné operačně odstranit. Existuje ale též vrozená dispozice v podobě poruchy osy holenní kosti, tzv. nohy do „O“. Postupem času zde dochází k odbourání chrupavky a vzniku artrózy. Během odbourávání chrupavky dochází v této části kolene ke snížení jeho výšky oproti nepostižené části a tím k poruše osy kolene. Poruchou osy kolene dochází k ještě většímu zatížení postižené části a k rychlejšímu poškozování kolenního kloubu. Vytváří se tak bludný kruh, jehož výsledkem je deformita, artróza a výrazná porucha funkce kolenního kloubu. Protože toto postižení postihuje převážně mladé pacienty, není zcela optimální řešit tento stav pomocí endoprotézy, která ač přináší výborné výsledky u starších pacientů, příliš neuspokojuje mladé a aktivní jedince. Proto je u těchto případů použití operační metody, tzv. osteotomie často jediné možné řešení stavu. Díky změně osy zátěže kolene dojde k odlehčení poškozeného místa kolene a tím k zastavení poškozování chrupavky a ústupu bolestí. Protože odlehčením jedné části kolene dojde k přetížení jiné části, je vždy nutné, aby ona část byla zdravá nebo minimálně poškozená. V některých případech je osteotomie prováděna, aby vytvořila podmínky pro úspěch jiné operace, jako je fixace utrženého menisku, náhrada chrupavky nebo zlepšení stability kolene v situaci, kdy již nelze z různých důvodů provést náhrada postiženého vazu.
Tento typ operace je znám velmi dlouhou dobu a rozšíření se dočkal již v 50 letech 20. století, tedy v době, kdy ještě nebyly k dispozici ověřené endoprotézy a kdy toto byla skutečně jediná možnost, jak pomoci pacientovi s artrózou. Operace však byly provázeny nutností dlouhodobé sádrové fixace končetiny, která výrazně prodlužovala pooperační léčbu. Nástupem totálních endoprotéz dochází k útlumu této metody, protože se všeobecně věřilo, že endoprotéza znamená definitivní léčbu artrózy kolenního kloubu. Koncem 80 let 20. století se však ukazuje, že endoprotéza není univerzální řešení a díky dostupnosti nových operačních technik a fixačních implantátů, umožňující přesnou korekci deformity, časný pohyb a zátěž končetiny, dochází k renesanci této metody. Někdy se dokonce o osteotomiích mluví jako o „zapomenutém umění“.
K osteotomii indikujeme pacienty s vnitřním nebo vnějším postižením kolenního kloubu artrózou. Věk pacienta nehraje zásadní úlohu, záleží na celkovém fyzickém a psychickém stavu. Je velmi důležité, aby byl pacient sám motivován a věděl o přínosech, průběhu a rizicích této metody léčby. Dále nesmí být zásadně omezen rozsah hybnosti kolenního kloubu. Pokud je souběžně postižen přední zkřížený vaz nebo chrupavka, lze provést souběžné s osteotomií i jejich náhradu. Osteotomie se nedoporučuje a nesmí provádět u pacientů s výrazným omezením hybnosti kolene, revmatiků, velmi obézních a u kuřáků, kde díky poškození krevních cév je omezená schopnost hojení kosti. Velmi důležité je též psychické nastavení pacienta, kdy musí být pevně rozhodnut tuto operaci podstoupit.
Operace je podle typu deformity prováděna buď na horní části holenní kosti, na dolní části stehenní kosti nebo na obou kostech současně. Provedení osteotomie se dělí na osteotomii zavřenou, kdy je z kosti vytínán klín, jehož velikost je před operací přesně naměřena nebo otevřenou, kdy je kost jen naříznuta a postupným rozevíráním řezu je dosaženo požadované osy kolene. Vzniklá mezera se zaplní krví z krvácejícího řezu, která se časem přemění na kostní tkáň. Při korekcích velkých deformit je toto rozevření vyplňováno kostními štěpy nebo materiálem, které urychlují kostní novotvorbu. Dnes je v oblasti horní části holenní kosti preferována osteotomie otevřená, při které není třeba ještě navíc přeřezávat lýtkovou kost s rizikem poranění přilehlých nervů, jako u osteotomie zavřené. Dále zde nedochází k výraznému zkratu končetiny a není zásadně narušováno postavení čéšky. V oblasti stehenní kosti je dnes preferována osteotomie zavřená. Dnešní moderní fixační dlahy umožňují i u tohoto typu osteotomie časnou zátěž a minimální pooperační fixaci. Je ale nutné vědět, že zhojení otevřené osteotomie trvá výrazně déle, než zavřené.
Velmi důležitým krokem je přesné naměření velikosti úhlu korekce osy kolene na základě provedených RTG snímků před operací. K předoperačnímu plánování je dnes využíván plánovací software, který určí, která z kostí bude osteotomována, jestli otevřeným nebo zavřeným způsobem a jaká bude velikost korekce osy končetiny.
Operace je prováděna v celkové nebo svodné anestezii, blokem nervů dolní končetiny nebo jejich kombinací. Často je souběžně provedeno artroskopické vyšetření kolenního kloubu, při kterém jsou ošetřena případná postižení menisků a chrupavek. Pomocí RTG zesilovače je kontrolována správná korekce osy a pozice fixačních dlah.
Doba pobytu v nemocnici po této operaci je průměrně 4 dny. Jedno etážové osteotomie lze ale bezpečně provádět i na odděleních jednodenní chirurgie. Po operaci pacient cvičí hybnost kolene a učí se chodit o berlích. Ortéza kolene je zpravidla používána jen při chůzi. Po 6 týdnech je provedeno kontrolní vyšetření rentgenem a podle stavu hojení je povoleno postupné zatěžování končetiny. Po zavřené ostetomii je většinou povolena částečná zátěž ihned po operaci. Pokračují rehabilitační procedury k posílení svalstva kolene a docílení plného pohybu kolene. Efekt provedené operace se dá hodnotit nejdříve za 6 měsíců od jejího provedení. Plné zhojení a přestavba kosti trvá jeden rok. Dlaha je odstraňována většinou za 1,5 roku od operace. Jako doplnění celkového efektu terapie je možné aplikovat do kolene růstové faktory z krevní plazmy pacienta (ACP), kyselinu hyaluronovou nebo kolagen.
Mezi nejčastější komplikace osteotomie patří poruchy hojení rány (otok, hematom) a poruchy citlivosti kůže, protože je nutné provést operační řez v místě, kde je málo podkožní tkáně a probíhají zde kožních nervy. Dosti často dochází k dráždění okolních měkkých tkání fixační dlahou a někdy je zpočátku pro naučený pohybový stereotyp pacienta obtížné přijetí jiného osového postavení kolene. Tyto obtíže jsou ale u většiny pacientů postupně vynahrazeny odstraněním předchozích bolestí kolene, udržením stejného rozsahu hybnosti a možnosti prakticky neomezené zátěže kolenního kloubu.
Jednoetážové osteotomie provádíme v AVE Clinic Praha.
Kompletní spektrum, včetně víceetážových pak v Oblastní nemocnici Mladá Boleslav.